Hanácký kroj: části, varianty, historie i kde ho získat

Co je hanácký kroj a kde se Hanácko nachází

Hanácký kroj je tradiční lidový oděv obyvatel Hané, etnografické oblasti na střední Moravě. Skládá se z všedního a svátečního oblečení, které se lišilo podle pohlaví, věku, rodinného stavu i obce. Dnes ho většinou vidíme na folklorních slavnostech, v muzeích a na vystoupeních souborů. Kromě původního kroje existují i stylizované a replikované verze, které si pořizují sbory a soubory pro slavnosti. Tento článek se věnuje především tradičnímu kroji a jeho částem.

Haná leží v hornomoravském úvalu, zhruba mezi městy Vyškov, Holešov a Litovel. Zasahuje do tří krajů: do Olomouckého (okresy Olomouc, Prostějov, Přerov), Zlínského (okres Kroměříž) a Jihomoravského (okres Vyškov). Název pochází od říčky Haná, která pramení na Drahanské vrchovině a je přítokem Moravy. Hanáci patří k nejstarším zformovaným etnografickým skupinám moravského obyvatelstva.

Ženský hanácký kroj: části a materiály

Ženský kroj se skládá z několika vrstev a doplňků. Jednotlivé části se v různých obcích lišily střihem, výšivkou i barvami, základní stavba je ale podobná. Jako příklad uveďme kroj z Troubek u Olomouce, který se skládá z těchto částí:

• ozdoba hlavy – podle stavu žen se lišila (viz níže),
• límec zvaný „krejzl“ – zdobná část kolem krku,
• halenka „oplečí“ s volánkovými manžetami zvanými „tacle“,
• šněrovačka,
• kordulka – vestička sahající pod pás, tedy vrchní část kroje, nikoli pokrývka hlavy,
• vyšívaná zástěra „fjertúšek“ s kapesníčkem,
• široká stuha v pase,
• srdíčkové botičky.

Ženské pokrývky hlavy

Právě úprava hlavy prozrazovala, zda je žena svobodná, nevěsta, nebo vdaná. Svobodné dívky nosily věneček, při svatbě pantlík. Vlasy si splétaly do copu svázaného pentlí. Vdané ženy měly vlasy stočené kolem hlavy a nasazovaly si čepec nebo šátek. Jako pokrývka hlavy sloužily také vyšívané šátky.

Mužský hanácký kroj: části a výbava

Mužský kroj býval o něco střídmější než ženský, i on ale byl bohatě zdobený, zejména výšivkou a doplňky. Typické části jsou tyto:

• vesta zvaná kordula (též frydka nebo lajdík), jejíž barva se měnila podle bydliště,
• kabátek „marinka“,
• kalhoty vyšívané na poklopci,
• široký, bohatě vyšívaný pás, původně zdobený pavími pery,
• vazačka či pentle pod krkem,
• zimní čepice, které mohly být z kožešin (aksamitka, sobolovica, vydrovka).

Pozor na shodu názvů: ženská „kordulka“ je vestička, mužská „kordula“ je vesta. U obou jde o vrchní oděv na trup, nikoli o pokrývku hlavy.

Regionální varianty a typické znaky

Hanácký kroj není jednotný. Oblast je rozlehlá a každá část si vyvinula vlastní podobu. Mezi známé varianty patří kroje:

• kojetínský,
• prostějovský,
• vyškovský,
• tovačovský,
• hanáckoslovácký.

Hanáckoslovácký kroj se na jihu oblasti prolínal se Slováckem. Od ostatních variant se liší zejména podobou límce rukávců. Rozdíly mezi sousedními obcemi se projevují v barvách, vzorech výšivky a drobných detailech. Přesné rozlišení hanáckého kroje od slováckého, valašského či lašského proto nechte na odbornících z muzeí a folklorních institucí, protože hranice mezi oblastmi byly plynulé.

Historie a proměny kroje

Lidový kroj měl dvojí podobu. Všední kroj se šil z domácího materiálu, sváteční převážně z materiálu městského, který byl dražší a reprezentativnější. Sváteční kroj se předával a opatroval, protože představoval významnou investici.

Od druhé poloviny 19. století začala tradiční oděvy vytlačovat levná konfekce. Přispěla k tomu i továrna na oděvy v Prostějově, která zpřístupnila hotové oblečení širokým vrstvám. Kroj postupně přestal být běžným oděvem a zůstal především slavnostním oblekem a symbolem příslušnosti k regionu.

Kdy se hanácký kroj nosí

Dnes se kroj nosí hlavně při folklorních slavnostech a vystoupeních. Příklady akcí, kde ho lze vidět, jsou Hanácká ambasáda v Olomouci, Tovačovský královský průvod nebo Wolkrův Prostějov. Kromě toho ho oblékají členové folklorních souborů a sborů při vystoupeních a krojovaných průvodech. Uzavřený oficiální seznam příležitostí neexistuje, konkrétní termíny a podmínky účasti proto zjistíte u pořadatelů akcí nebo u místních souborů.

Kde kroj vidět

Původní kroje si můžete prohlédnout v expozicích několika muzeí v regionu:

• Vlastivědné muzeum v Olomouci,
• Muzeum a galerie v Prostějově,
• Muzeum Komenského v Přerově,
• Hanácké muzeum v Cholině,
• Hanácké muzeum v přírodě v Příkazích, kde působí Krojová poradna.

Jak kroj získat: koupě, zapůjčení, ušití

Pořízení kroje není jednoduché a ceny se výrazně liší podle provedení, materiálu a rozsahu výšivky. Jednotná cena neexistuje, nabídka zhotovitelů se mění a aktuální podmínky je třeba ověřit u konkrétního výrobce nebo poradny.

Ušití na zakázku

Tradiční hanácké kroje šije například Jarmila Vitoslavská z Troubek, nositelka tradice lidových řemesel. Podle jejích slov trvá ušití kompletního kroje zhruba dvacet měsíců. Počítejte tedy s dlouhou dobou výroby a s tím, že jde o ruční práci, která vyžaduje trpělivost zadavatele i zhotovitele.

Zapůjčení a rady

Dříve fungovaly půjčovny krojů v některých městech regionu, podle dostupných informací ale už nejsou aktivní, a spoléhat na ně proto nelze. Nejlepším začátkem je kontakt s místními folklorními soubory, muzei a Krojovou poradnou v Hanáckém muzeu v přírodě v Příkazích. Tam vám poradí, jak správně kroj poskládat, jak se liší varianty podle obce a kde hledat zhotovitele nebo možnost zapůjčení.

Na co si dát pozor

• Rozhodněte se, zda chcete autentický tradiční kroj, nebo zjednodušenou stylizovanou verzi pro slavnosti či sbor.
• Zjistěte, které varianty kroje patří do vaší obce nebo oblasti, aby bylo oblečení věrohodné.
• Pamatujte na doplňky – zástěru, límec, pás, obuv a pokrývku hlavy odpovídající stavu nositele.
• Počítejte s časem i rozpočtem, ruční výroba je náročná.

Shrnutí

Hanácký kroj je výrazný symbol střední Moravy. Ženský se skládá z ozdoby hlavy, límce krejzl, halenky oplečí, šněrovačky, kordulky, zástěry a stuhy, mužský z vesty kordula, kabátku marinky, vyšívaných kalhot a širokého pásu. Podoba se liší podle oblasti – od kojetínské po hanáckoslováckou variantu. Dnes ho potkáte na slavnostech a v muzeích, a kdo ho chce získat, měl by se obrátit na folklorní soubory, muzea nebo zkušené zhotovitele a počítat s časově i finančně náročnou ruční prací.