Galerie Rudolfinum: Kde se umění setkává s historií

Historie budovy Rudolfinum od roku 1884

Budova Rudolfinum představuje jeden z nejvýznamnějších architektonických skvostů Prahy, jehož historie sahá do osmdesátých let devatenáctého století. Stavba byla zahájena v roce 1876 podle projektu architektů Josefa Zitkova a Josefa Schulze v duchu novorenesančního stylu. Slavnostní otevření budovy se konalo v únoru 1884 a od samého počátku byla koncipována jako multifunkční kulturní centrum, které mělo sloužit jak hudebním, tak výtvarným účelům.

V prvních desetiletích své existence se Rudolfinum stalo centrem kulturního a společenského života Prahy. Budova byla pojmenována na počest korunního prince Rudolfa a byla financována z prostředků České spořitelny. Architektonické řešení budovy bylo mimořádně progresivní pro svou dobu, kombinující reprezentativní prostory s funkčními galeriemi a koncertními sály. Dvorana pro koncerty, dnes známá jako Dvořákova síň, se rychle stala jedním z nejprestižnějších míst pro hudební produkce v celé monarchii.

Od samého začátku budova sloužila výstavním účelům. Galerie v Rudolfinu hostily četné výstavy českého i zahraničního umění, čímž se staly důležitým místem pro prezentaci výtvarné tvorby. V těchto prostorách se konaly výstavy Krasoumné jednoty, která sehrála klíčovou roli v rozvoji českého výtvarného umění na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 získala budova Rudolfinum nový význam. V letech 1918 až 1939 zde sídlil Poslanecká sněmovna Národního shromáždění, což znamenalo dočasné přerušení jejího kulturního poslání. Interiéry byly upraveny pro potřeby parlamentu, přičemž některé původní architektonické prvky byly zakryty nebo změněny. Toto období představovalo významnou kapitolu v historii budovy, i když ji částečně vzdálilo od původního kulturního určení.

Během druhé světové války a následné okupace budova prošla dalšími změnami. Nacistická správa využívala prostory pro své účely a po válce bylo nutné provést rozsáhlé renovace. Poválečné období přineslo postupný návrat k původnímu kulturnímu využití budovy, i když plné obnovení galerie jako významné výstavní instituce trvalo několik desetiletí.

V padesátých a šedesátých letech dvacátého století probíhaly postupné rekonstrukce, které měly za cíl obnovit původní podobu budovy. Galerie Rudolfinum se postupně etablovala jako důležitá výstavní síň pro současné umění. V sedmdesátých a osmdesátých letech se zde konaly významné výstavy, které představovaly jak domácí, tak zahraniční umělce, přestože politická situace omezovala možnosti prezentace některých směrů moderního umění.

Zásadní zlom nastal po roce 1989, kdy se Galerie Rudolfinum mohla plně věnovat své původní misi prezentace výtvarného umění bez ideologických omezení. Budova prošla další rozsáhlou rekonstrukcí, která obnovila mnoho původních architektonických detailů a zároveň přizpůsobila prostory moderním požadavkům na výstavní činnost.

Architektonický styl novorenezance a slavnostní sály

Budova Rudolfina představuje jeden z nejvýznamnějších příkladů novorenezančního stylu v českých zemích, který se stal symbolem kulturního vzestupu Prahy v druhé polovině 19. století. Architekti Josef Zítek a Josef Schulz vytvořili monumentální stavbu, která svým vzhledem odkazuje na italskou renesanci, přičemž však respektuje specifické požadavky moderní koncertní a galerijní budovy. Fasáda budovy je bohatě členěná s charakteristickými prvky novorenezance, včetně rustikovaného přízemí, vysokých oken s půlkruhovými záklenky a dekorativních sgrafitových výzdoby.

Exteriér Rudolfina je pečlivě propracovaný s důrazem na symetrii a harmonické proporce, které jsou typické pro renesanční architekturu. Hlavní průčelí směřující k Vltavě je obzvláště impozantní, s mohutným portálem a schodištěm vedoucím k hlavnímu vchodu. Použití pískovce jako hlavního stavebního materiálu dodává budově vznešený a nadčasový charakter. Detailní kamenické práce, včetně soch a reliéfů, které zdobí fasádu, demonstrují vysokou úroveň řemeslného umění tehdejší doby.

Vnitřní prostory galerie Rudolfinum jsou navrženy s ohledem na prezentaci uměleckých děl i pořádání společenských akcí. Slavnostní sály budovy představují architektonické skvosty samy o sobě, s vysokými stropy zdobenými štukovými ornamenty, křišťálovými lustry a parkety z cenných dřevin. Dvorana, původně koncipovaná jako koncertní sál, je akusticky dokonalá a její interiér spojuje funkčnost s estetickou dokonalostí. Bohaté zlacení, malby na stropech a elegantní balkonové konstrukce vytvářejí atmosféru důstojnosti a kulturní vznešenosti.

Galerie využívá několik výstavních sálů, které se nacházejí v různých částech budovy. Každý z těchto prostorů má své specifické charakteristiky, od intimnějších místností vhodných pro menší expozice až po velkorysé sály umožňující prezentaci rozsáhlých kolekcí. Architektonické řešení těchto prostorů respektuje potřeby moderního galerijního provozu, přičemž zachovává historický charakter budovy. Vysoké stropy a velká okna zajišťují dostatek přirozeného světla, což je pro vystavování uměleckých děl zásadní.

Novorenezanční styl se projevuje i v detailech interiérového vybavení, jako jsou dveřní rámy, zábradlí schodišť a dekorativní prvky stěn. Použití mramoru různých barev a kvalit přispívá k luxusnímu charakteru prostorů. Slavnostní schodiště, které propojuje jednotlivá patra budovy, je samo o sobě architektonickým dílem hodným obdivu, s elegantními oblouky a plastickou výzdobou.

Prostory galerie Rudolfinum tak nejsou pouze neutrálním pozadím pro vystavovaná umělecká díla, ale samy představují významný kulturní a architektonický artefakt. Návštěvníci galerie tak mají možnost zažít nejen současné umění, ale i historickou atmosféru reprezentativní budovy z období národního obrození, která svědčí o ambicích české společnosti v době svého vzniku.

Založení Galerie Rudolfinum v roce 1994

Galerie Rudolfinum byla oficiálně založena v roce 1994 jako instituce zaměřená na prezentaci současného umění v prestižním prostředí historické budovy Rudolfina v centru Prahy. Vznik této umělecké galerie představoval významný milník v kulturním životě postkomunistického Československa, respektive nově vzniklé České republiky. Iniciativa k vytvoření moderní galerijní instituce vycházela z potřeby etablovat v Praze výstavní prostor, který by mohl konkurovat předním evropským galeriím současného umění a zároveň by důstojně reprezentoval českou výtvarnou scénu v mezinárodním kontextu.

Samotná budova Rudolfina, která se nachází na Alšově nábřeží s výhledem na Vltavu a Pražský hrad, poskytla ideální zázemí pro nově vznikající instituci. Tento architektonický skvost z konce devatenáctého století, postavený v novorenesančním stylu podle projektu architektů Josefa Ziťka a Josefa Schulze, byl původně koncipován jako multifunkční kulturní centrum sdružující koncertní sál a výstavní prostory. Po desetiletích různorodého využití, včetně období, kdy v budově sídlilo Federální shromáždění, se Rudolfinum vrátilo ke své původní kulturní funkci, přičemž založení Galerie Rudolfinum představovalo klíčový krok v tomto procesu.

Prvním ředitelem nově založené instituce se stal Jiří Fajt, historik umění s mezinárodní erudicí a vizí, který galerii vedl v jejích počátečních letech. Pod jeho vedením byla definována základní koncepce galerie jako instituce orientované primárně na současné výtvarné umění s důrazem na mezinárodní kontext a kvalitní kurátorský přístup. Galerie Rudolfinum si od svého vzniku kladla za cíl nejen prezentovat díla předních českých umělců, ale také zprostředkovávat českému publiku tvorbu významných zahraničních osobností současné výtvarné scény.

Architektonické úpravy výstavních prostor probíhaly s maximálním respektem k historické hodnotě budovy. Interiéry galerie byly upraveny tak, aby vyhovovaly nárokům moderní muzejní prezentace, přičemž byla zachována původní atmosféra a architektonické detaily Rudolfina. Vzniklé výstavní prostory nabízejí různorodé možnosti instalace od intimních komorních expozic až po velkorysé projekty vyžadující prostorná světlá sálová prostředí.

Založení Galerie Rudolfinum v roce 1994 bylo také úzce spjato s procesem transformace české kulturní politiky po roce 1989. Nová instituce měla ambici překlenout izolaci, v níž se české umění nacházelo během předchozích desetiletí, a aktivně zapojit českou výtvarnou scénu do mezinárodního dialogu. Programová orientace galerie reflektovala potřebu konfrontace domácí tvorby s aktuálními trendy světového umění a vytvoření platformy pro setkávání různých uměleckých přístupů a generací.

Zaměření na současné české umění

Galerie Rudolfinum se od svého znovuotevření v roce 1994 etablovala jako klíčová instituce pro prezentaci současného českého umění na domácí i mezinárodní scéně. Tato prestižní výstavní síň umístěná v historické budově Rudolfina v samém srdci Prahy si vybudovala pověst místa, kde se setkává tradice s inovací a kde dostává prostor nejlepší z české současné tvorby.

Kurátorský tým galerie věnuje mimořádnou pozornost mapování aktuálních trendů v českém výtvarném umění a aktivně vyhledává talentované umělce napříč generacemi. Výstavní program je koncipován tak, aby reflektoval rozmanitost současné české umělecké scény a zároveň poskytoval kontext pro její mezinárodní zasazení. Galerie Rudolfinum tak funguje jako most mezi lokálním a globálním, mezi etablovanými jmény a začínajícími tvůrci.

Důležitým aspektem činnosti galerie je podpora mladých a středních generací umělců, kteří zde často získávají příležitost k realizaci svých prvních velkých samostatných výstav v prestižním prostředí. Tyto prezentace bývají pečlivě připravovány ve spolupráci s kurátory a často jsou doprovázeny obsáhlými katalogy a doprovodným programem, který zahrnuje komentované prohlídky, přednášky a diskuse s umělci. Galerie tak neplní pouze roli výstavního prostoru, ale stává se platformou pro kritickou reflexi a dialog o současném umění.

Výstavní prostory Rudolfina poskytují ideální podmínky pro prezentaci různorodých uměleckých médií. Od tradičního malířství a sochařství přes instalace až po video art a nová média, galerie dokáže přizpůsobit své prostory specifickým požadavkům jednotlivých projektů. Vysoké stropy, velkorysé plochy a technické zázemí umožňují realizaci ambiciózních výstavních konceptů, které by v jiných institucích nebyly proveditelné.

Zaměření na současné české umění neznamená izolaci od mezinárodního kontextu. Naopak, galerie pravidelně koncipuje výstavy, které konfrontují práce českých umělců s díly jejich zahraničních kolegů, nebo představuje české autory v širších tematických celcích reflektujících globální umělecké diskurzy. Tímto způsobem galerie aktivně přispívá k internacionalizaci české umělecké scény a pomáhá domácím tvůrcům získávat mezinárodní uznání.

Významnou součástí programu je také dokumentace a archivace současného českého umění. Galerie buduje rozsáhlou databázi uměleckých děl, spolupracuje s teoretiky a historiky umění na výzkumných projektech a publikuje odborné texty, které přispívají k hlubšímu porozumění současné české tvorby. Tato činnost má zásadní význam pro budoucí generace badatelů a milovníků umění.

Prostřednictvím svého vzdělávacího programu galerie Rudolfinum zpřístupňuje současné české umění širokému publiku včetně školních skupin a rodin s dětmi. Speciálně koncipované workshopy a tvůrčí dílny umožňují návštěvníkům nejen pasivně vnímat umělecká díla, ale také aktivně se zapojit do tvůrčího procesu a lépe porozumět myšlenkovým východiskům současných umělců.

Mezinárodní výstavy a zahraniční umělci

Galerie Rudolfinum se od svého založení etablovala jako klíčové místo pro prezentaci mezinárodního současného umění v České republice. Prostory této prestižní instituce pravidelně hostí díla renomovaných zahraničních umělců, čímž vytváří most mezi českou kulturní scénou a světovým výtvarným děním. Budova Rudolfina, která sama o sobě představuje architektonický skvost, poskytuje důstojné zázemí pro expozice děl umělců z celého světa.

Mezinárodní charakter výstavní činnosti galerie se projevuje v pečlivě kurátorovaných projektech, které přinášejí do Prahy umělecké pozice z různých kontinentů. Galerie Rudolfinum dlouhodobě spolupracuje s předními zahraničními institucemi, muzei a galerijními prostory, což umožňuje realizovat výstavy špičkové kvality. Tyto mezinárodní vazby jsou zásadní pro obohacení české kulturní krajiny a umožňují českému publiku konfrontaci s aktuálními trendy světového umění.

Výstavní program galerie systematicky zahrnuje retrospektivy významných zahraničních umělců, kteří zásadním způsobem ovlivnili vývoj moderního a současného umění. Prostory Rudolfina tak hostily díla osobností, jejichž tvorba překročila hranice národních scén a stala se součástí globálního uměleckého diskurzu. Tyto expozice často představují jedinečnou příležitost pro středoevropské publikum seznámit se s díly, která jsou jinak dostupná pouze v předních světových muzeích.

Kurátorský tým galerie věnuje zvláštní pozornost tomu, aby výběr zahraničních umělců reflektoval různorodost současných uměleckých přístupů. V rámci výstavního programu se tak objevují jak etablovaná jména s mezinárodním renomé, tak i díla mladších umělců, kteří přinášejí nové perspektivy a experimentální postupy. Tato strategie zajišťuje, že galerie zůstává místem živého dialogu mezi různými generacemi a kulturními kontexty.

Mezinárodní výstavy v Galerii Rudolfinum často doprovázejí bohaté doprovodné programy, které zahrnují přednášky, workshopy a setkání s umělci. Tyto aktivity umožňují hlubší porozumění prezentovaným dílům a vytváření platformy pro výměnu názorů mezi odbornou i laickou veřejností. Zahraniční umělci, kteří své práce v galerii vystavují, mají příležitost osobně komunikovat s českým publikem a sdílet kontext vzniku svých děl.

Galerie také aktivně participuje na mezinárodních výstavních projektech, které propojují několik institucí napříč Evropou i mimo ni. Tyto kolaborativní iniciativy přispívají k posílení pozice Galerie Rudolfinum v síti významných evropských výstavních prostor. Výměnné programy a putovní výstavy rozšiřují dosah galerie a umožňují prezentaci českého umění v zahraničí, zatímco do Prahy přinášejí díla z prestižních světových sbírek.

Architektonické kvality budovy Rudolfina vytváří ideální prostředí pro instalaci náročných mezinárodních projektů. Vysoké stropy, velkorysé prostory a historická atmosféra budovy dodávají výstavám specifickou auru, která umocňuje působení prezentovaných děl. Zahraniční umělci oceňují možnost pracovat v těchto unikátních prostorách, které nabízejí inspirativní kontext pro site-specific instalace.

Galerie Rudolfinum představuje jeden z nejvýznamnějších prostorů moderního a současného umění v České republice, kde se architektonická krása neorenesanční budovy snoubí s odvážnými kurátorskými koncepty a mezinárodními výstavními projekty.

Vratislav Šebek

Dvořákova síň a koncertní činnost

Dvořákova síň představuje nejvýznamnější koncertní prostor v budově Rudolfina a zároveň jedno z nejprestižnějších míst pro interpretaci vážné hudby v České republice i v celé střední Evropě. Tento monumentální sál s výjimečnou akustikou byl pojmenován po Antonínu Dvořákovi, světoznámém českém skladateli, jehož dílo je neodmyslitelně spjato s historií tohoto místa. Sama architektura sálu odráží velkolepou atmosféru konce devatenáctého století, kdy byla budova Rudolfina dokončena jako reprezentativní kulturní centrum tehdejší Prahy.

Koncertní činnost v Rudolfinu má bohatou a nepřerušenou tradici, která sahá až do doby otevření budovy v roce 1885. Od samého počátku bylo Rudolfinum koncipováno jako multifunkční kulturní prostor, kde se měla prolínat výtvarná umění s hudbou. Dvořákova síň se rychle stala domovskou scénou pro nejprestižnější hudební tělesa a sólisty nejen z českých zemí, ale i ze zahraničí. Právě zde se konaly premiéry mnoha významných děl české i světové hudební literatury, což z tohoto místa učinilo skutečnou kolébku hudební kultury.

Česká filharmonie má s Dvořákovou síní zvláště úzké spojení, neboť právě tento prostor se stal jejím domovem a hlavním působištěm. Akustické vlastnosti sálu jsou považovány za jedny z nejlepších v Evropě, což oceňují dirigenti, hudebníci i posluchači z celého světa. Charakteristický zvuk Dvořákovy síně se vyznačuje teplým, plným a zároveň přesným zvukovým obrazem, který umožňuje dokonalé vyznění jak intimních komorních skladeb, tak monumentálních symfonických děl.

Koncertní program v Rudolfinu je mimořádně pestrý a zahrnuje široké spektrum hudebních žánrů a období. Vedle tradičních symfonických koncertů zde zaznívá komorní hudba, recitály předních sólistů, duchovní hudba i moderní kompozice současných skladatelů. Pravidelně se zde konají také festivaly zaměřené na konkrétní skladatele, hudební epochy nebo interpretační styly. Mezi nejvýznamnější pravidelné akce patří Pražské jaro, mezinárodní hudební festival, který každoročně zahajuje právě v Dvořákově síni provedením Smetanovy symfonické básně Má vlast.

Propojení galerie Rudolfinum s koncertní činností vytváří jedinečnou symbiózu výtvarného a hudebního umění. Návštěvníci mohou v jeden den zažít jak inspirativní výstavu současného umění v prostorách galerie, tak nezapomenutelný hudební zážitek v Dvořákově síni. Tato kombinace odpovídá původnímu záměru zakladatelů Rudolfina, kteří si přáli vytvořit komplexní kulturní centrum sloužící všem formám uměleckého vyjádření. Architektonické řešení budovy tuto vizi dokonale podporuje, když umožňuje plynulý přechod mezi galerijními prostory a koncertním sálem.

Historický význam Dvořákovy síně přesahuje pouhou koncertní činnost. V době první Československé republiky zde zasedal parlament, což budově dodává i politicko-historický rozměr. Po druhé světové válce se Rudolfinum opět plně vrátilo ke své kulturní funkci a Dvořákova síň se znovu stala centrem hudebního dění v Praze. Rekonstrukce a modernizace prováděné v průběhu dvacátého století respektovaly původní architektonický koncept a zaměřily se především na zachování výjimečných akustických vlastností prostoru.

Významné výstavy a kurátorské projekty

Galerie Rudolfinum se od svého založení v roce 1994 etablovala jako jedna z nejvýznamnějších institucí zaměřených na současné umění v České republice i střední Evropě. Prestižní prostory v historické budově Rudolfina v centru Prahy poskytují ideální kulisu pro ambiciózní kurátorské projekty, které pravidelně přitahují pozornost jak odborné veřejnosti, tak širokého publika. Galerie se od počátku své existence zaměřovala na prezentaci špičkového českého i zahraničního umění, přičemž její výstavní program se vyznačuje pečlivým kurátorským přístupem a důrazem na konceptuální hloubku prezentovaných děl.

Mezi klíčové výstavní projekty posledních let patřila rozsáhlá retrospektiva věnovaná dílu Jiřího Koláře, která komplexně zmapovala tvorbu tohoto zásadního představitele českého poválečného umění. Výstava představila nejen Kolářovy proslulé koláže a roláže, ale také méně známé aspekty jeho experimentální poetiky. Kurátorský tým dokázal vytvořit propracovanou narativní strukturu, která návštěvníkům umožnila pochopit vývoj umělcova myšlení a jeho vliv na následující generace tvůrců.

Galerie Rudolfinum také pravidelně uvádí díla významných zahraničních umělců, čímž vytváří most mezi českou a mezinárodní uměleckou scénou. Výstava věnovaná tvorbě Anselma Kiefera představila monumentální plátna tohoto německého umělce v kontextu jeho reflexe evropské historie a paměti. Instalace v prostorách galerie vytvořila působivý dialog mezi historickou architekturou budovy a současným uměleckým výrazem, což je jeden z charakteristických rysů výstavní strategie instituce.

Kurátorské projekty galerie se často zaměřují na tematické výstavy, které překračují hranice jednotlivých uměleckých disciplín. Projekt mapující vztah umění a technologie v druhé polovině dvacátého století představil díla od kinetického umění přes videoart až po současné digitální instalace. Výstava tak nabídla komplexní pohled na proměny uměleckého vyjádření v éře technologických revolucí a zpochybnila tradiční hranice mezi médii.

Zvláštní pozornost věnuje galerie také podpoře mladých a začínajících umělců prostřednictvím speciálních výstavních formátů. Cyklus prezentací absolventů předních uměleckých škol poskytuje talentovaným tvůrcům platformu pro první větší veřejné uvedení jejich tvorby. Tyto projekty jsou pečlivě kurátorsky připraveny a často doprovázeny vzdělávacími programy a diskusními setkáními.

Galerie Rudolfinum se také etablovala jako významné místo pro prezentaci fotografického umění. Rozsáhlé retrospektivy věnované klasikům české fotografie, jako byl Josef Sudek nebo František Drtikol, přinesly nové pohledy na jejich dílo díky inovativnímu kurátorskému uchopení a využití archivních materiálů. Současně galerie prezentuje práce současných fotografů, kteří experimentují s médiem a rozšiřují jeho tradiční hranice.

Mezinárodní spolupráce představuje další důležitou dimenzi činnosti galerie. Partnerství s prestižními institucemi jako jsou Centre Pompidou, Tate Modern nebo MoMA umožňuje realizaci výjimečných výstavních projektů a zapůjčování klíčových děl ze světových sbírek. Tyto spolupráce posilují pozici galerie jako významného hráče na mezinárodní umělecké scéně a přinášejí do Prahy výstavy světové úrovně.

Umístění na nábřeží Jana Palacha

Galerie Rudolfinum se nachází v jedné z nejprestižnějších lokalit hlavního města České republiky, konkrétně na nábřeží Jana Palacha v Praze 1. Toto umístění není náhodné a má svůj hluboký historický i kulturní význam. Budova Rudolfina, která je domovem této významné umělecké galerie, stojí na pravém břehu Vltavy a tvoří nedílnou součást panoramatu Starého Města pražského.

Nábřeží Jana Palacha představuje jednu z nejvýznamnějších městských tříd v centru Prahy, která spojuje kulturní a historické dědictví města s moderním životem metropole. Samotné pojmenování nábřeží nese v sobě odkaz na tragickou událost z roku 1969, kdy se student filozofické fakulty Jan Palach upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Tato symbolika dodává místu, kde stojí Rudolfinum, ještě hlubší význam v kontextu české historie a národního vědomí.

Poloha galerie Rudolfinum na tomto nábřeží ji činí snadno dostupnou jak pro místní obyvatele, tak pro návštěvníky z celého světa. Budova se nachází v bezprostřední blízkosti dalších významných kulturních a historických památek Prahy, což z této oblasti vytváří skutečné kulturní centrum města. Právě tato koncentrace uměleckých a historických institucí přispívá k jedinečné atmosféře celé lokality.

Z architektonického hlediska představuje umístění budovy Rudolfina na nábřeží strategickou pozici, která umožňuje plné využití impozantního vzhledu této novorenesanční stavby. Fasáda směřující k Vltavě vytváří majestátní pohled, který je nedílnou součástí pražské městské krajiny. Galerie Rudolfinum tak není pouze uměleckou institucí, ale také významným architektonickým prvkem, který formuje charakter této části města.

Dopravní dostupnost galerie je vynikající díky hustě rozvinuté síti městské hromadné dopravy. V blízkosti se nachází několik zastávek tramvají a také stanice metra, což umožňuje pohodlný přístup z jakékoliv části Prahy. Pro pěší návštěvníky představuje cesta k galerii příjemnou procházku historickým centrem města, během níž mohou obdivovat další architektonické skvosty a památky.

Okolí nábřeží Jana Palacha nabízí návštěvníkům galerie také možnost spojit kulturní zážitek s odpočinkem u řeky nebo s návštěvou okolních kaváren a restaurací. Tato kombinace kulturního vyžití s možností relaxace v atraktivním prostředí přispívá k celkové přitažlivosti galerie Rudolfinum jako destinace pro milovníky umění i běžné návštěvníky Prahy.

Historický kontext umístění budovy sahá až do doby její výstavby v devatenáctém století, kdy byla tato část města cíleně rozvíjena jako reprezentativní nábřežní promenáda. Galerie Rudolfinum tak dnes stojí v místě, které bylo od počátku koncipováno jako prestižní kulturní a společenské centrum, což plně odpovídá jejímu současnému poslání jako jedné z předních uměleckých galerií v České republice.